facebook_pixel

Když se noční můra stane skutečností….. Aneb Bungee jumping dárkem.

Renata Blažková

Všichni moji přátelé o mě řeknou jedno společné… PROSTĚ NESNÁŠÍM VÝŠKY!!!

A jak se dá očekávat, přesně tito kamarádi se domluvili, že seskok Bungee Jumping bude přesně tím pravým dárkem k oslavě mých narozenin!
Když jsem viděla, jaká kartička na mne z obálky vykukuje, moje srdce na několik vteřin vynechalo….

To nezvládnu! Nikdy! Nikdy v životě!!!

Ale zase… Když se tak na tu poukázku dívám… Je to přece můj sen! Samo sebou takový ten tajný,

aby nikoho nedej bože nenapadlo mi něco takového pořídit… Protože to asi určitě nezvládnu!!! Asi??? Určitě???

 

No nic, po trochu zdlouhavém vyjednávání jsme vyjeli… Výmluvy typu “Pes mi sežral doklady” či ještě účinnější “Na tom mostě dnes přistanou Marťani, říkali to na Nově” mé (ne)milované přátele ani trochu neobměkčily. Za pomoci nevybíravého násilí mě našlapali do auta a vyrazili jsme. I když jsme cestou zastavovali na záchod, musela jsem jít s doprovodem… Škoda! Tím okénkem by se při troše snahy dalo prolézt…

Dorazili jsme na místo.

Já se pochopitelně v duchu již rozloučila s celou rodinou, s potenciálním kariérním úspěchem i kandidaturou na prezidenta. V životě každého jedince ten poslední den prostě musí přijít, a ten můj už mi dýchá za krk.

(Ne)přátelé mě dovlekli k instruktorovi, který se ani neobtěžoval nasadit soucitný výraz a nepokrytě se mi chechtal! Pravda, byla jsem rozhodně trochu zelenější, napůl v mdlobách a v rukou držela svou poslední vůli, ALE STEJNĚ! Ani troška profesní etiky by nebyla???

 

Následující momenty mám decentně zamlžené – zhruba jako když před vámi zastaví parní lokomotiva… Něco mi tam štelujou na nohách, nechci se tam radši ani koukat! To lano prostě praskne… Určitě, jinak to prostě ani dopadnout nemůže!!! Aspoň pode mnou není beton, ale voda… Jasně ty náno, jako kdyby to z téhle výšky byl nějaký rozdíl! RADŠI MLČ!!!

 

Prý jsme připraveni. Tak to možná ty, frajere!!! Jakože napočítáš do tří a já pak skočím??? Tak s tím počítej, možná v jiný galaxii…

 

TŘI… Moje tělo se (pro mě naprosto záhadným způsobem) dalo do pohybu a vrhlo se vpřed do náručí prázdnoty, která prorokovala moji zkázu….

STŘIH

Moje smysly se probraly k vědomí, když mě v nejnižším bodě lano mrštilo zpátky. Dodnes nevím, zda jsem upadla do milosrdného bezvědomí, či jen adrenalinem nadopovaná krev zabránila přístupu kyslíku do mozku… A jak se tak řítím rychlostí rozjetého vlaku zpět proti mostu…

 

Hustý!!! Tak to nebyl sen? Ten most se přibližuje… Už je moc blízko… No jasně, dát ruce před sebe by byl geniální nápad… Kdyby to něčemu pomohlo!!!

A zase dolů, ale již ve volnějším tempu, kdy moje tělo – zmatené neplatností všech fyzikálních zákonů – dokonce výská! Je možné, že se mi

to dokonce líbí? Že se cítím jako ten nejsvobodnější a nejstatečnější člověk na

světě? Kdyby mi teď Spartakus řekl, že potáhneme na Řím, tak já zakřičím “Hrrrr na ně!!!”

 

Ještě několik zhoupnutí nahoru a dolů, a je čas mě vytáhnout do náruče mých úžasných kamarádů, kteří mi dali ten nejskvělejší dárek na světě!!! Cestou nahoru se stihnu trochu kochat – že jsem si předtím nevšimla té krásné plachetnice?

 

Když jsem se dostala zpět na pevnou zemi, okamžitě se mi podlomila kolena… Moje vědomí, nabité tolika ohlušujícími zážitky, připomínalo otevření supermarketu, kde mají všechno zadarmo… Začala jsem překotně žvanit, a kamarádi, kterým se tímto zrušil rozsudek smrti v podobě vyjímání jater zaživa, měli vyhráno!

 

Cítit svobodu ve své samotné podstatě. Statečnost, kterou předčíte své nejhrůznější obavy. Adrenalin, který vám rychle bušící srdce pumpuje po celém těle. Radost z překonání nepřekonatelného. Hrdost v očích lidí kolem vás.

Ne, rozhodně nikdy nezapomenu!

Leave a comment

Top zážitky