Co si budem, adrenalinové seskoky jsou zajímavé samy o sobě. Hrůzu nahánějící tandem, váš oblíbený bungee jumping nebo pocit vznášení se ve větrném tunelu rozbuší srdce i těm nejnenasytnějším adrenalinovým šílencům. A možná právě proto vás tak baví a adrenalinové seskoky tak boří příčky v oblíbenosti mezi zážitky z naší nabídky! Protentokrát jsme si však připravili několik zajímavostí ze světa adrenalinových seskoků, které vás budou fascinovat a udivovat, inspirovat, nebo vás alespoň pobaví. Tak schválně – z které vrstvy atmosféry byl uskutečněn nejvyšší a nejdelší volný pád, kolik dospělých slonů unese elastická síť na dně větrného tunelu a jaký šílený domorodý rituál předcházel dnešnímu bungee jumpingu?
FOTO: Bungee jumping
Bungee jumping: neotřelá klasika mezi adrenalinovými seskoky
Dnes oblíbená adrenalinová klasika se i přes své divoké kořeny začala dostávat do lidského podvědomí teprve v průběhu druhé poloviny dvacátého století. V posledních desetiletích už si tenhle adrenalinový zážitek do paměti zapsala pěkná řádka odvážlivců a šílenců, jejichž počet stále nezastavitelně stoupá – není divu, právě tenhle budič adrenalinu je z nabídky seskoků jedním z vašich nejoblíbenějších a jako první ze zajímavostí ze světa adrenalinových seskoků se podíváme právě na něj.
Vůbec první doložený seskok připomínající novodobý bungee jumping uskutečnil mladý muž na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii, který s liánou zavěšenou za kotníky seskočil z dřevěné plošiny. Tento poněkud výstřední rituál místního domorodého kmene vznikl na základě prastaré legendy, o které si můžete více přečíst v historii bungee jumpingu. Tento rituál je domorodci na ostrově severovýchodně od Austrálie prováděn dodnes. Reportáž o zvláštním ritálu zpracoval dokumentárně vzdělávací televizní kanál National Geographic.
Opravdovým „otcem bungee jumpingu“ se však stal muž jménem Alan John Hackett, podnikatel z Nového Zélandu. Právě on v osmdesátých letech minulého století vyvinul lano, které se při bungee jumpingu využívá dnes.
Nejvyšším výchozím bodem pro bungee jumping se stal Royal Gorge Bridge ve státě Colorado, v centrální části Spojených států amerických. S neuvěřitelnou výškou bodu seskoku 321 metrů nad zemí překonal kaňon Zhangjiajie v Číně, který se pyšní úctyhodnou výškou skoro čtvrt kilometru. Dech se vám určitě zatají i z výšky budovy čínského kongresového a zábavního centra Macau Tower s 233 metry nebo přehradní nádrže Contra Dam v nejjižnějším švýcarském kantonu Ticino s 220 metry.
Jako nejstarší skokan bungee jumpingu se do Guinessovy knihy rekordů a zajímvostí ze světa adrenalinových seskoků zapsal Mohr Keet z jižní Afriky. V neuvěřitelných devadesáti šesti letech seskočil z Blaukrans Bridge, výchozího bodu pro bungee jumping v Jihoafrické republice.
A proč že vlastně bungee jumping? Svůj název dostal podle podobnosti k nylonovému gumovému lanu, které bylo používáno k zajištění zavazadel při přepravě. V úplně původním významu slovo bungee znamená „pevný a pružný“, tedy přesně tak, jaké lano na bungee jumping má být.
FOTO: Tandemový seskok padákem
Seskok padákem: nebezpečný volný pád i poklidné putování oblohou
Tandemové seskoky padákem jsou už pro trochu silnější povahy, přestože v okamžiku kdy vykročíte napříč naprostému vzrušení čtyřkilometrové výšky všechny obavy opadnou. To vám slibujeme! Adrenalin by se dal krájet, v zápětí jej však vystřídá upřímná radost z létání. Právě tandem nabízí i řadu nevšedních zajímavostí ze světa adrenalinových seskoků. Co jste určitě nevěděli?
Během volného pádu při tandemovém seskoku se pádová rychlost ustálí na hodnotách kolem 50 metrů za sekundu (tedy 180 km/h). To může znít poněkud děsivě, pocit ale budete mít spíše takový, jako by jste se ve vzduchu vznášeli. Proud vzduchu totiž při tak rychlém pádu vytváří určitý stupeň podpory, je konstantní a umožňuje vzdušné manévry, které vás ve vzduchu příjemně zabaví.
Vůbec největší a nejtěžší skupinový seskok byl uskutečněn v roce 2006, kdy 400 parašutistů seskočilo ze 7 kilometrů a ve vzduchu se zformovali do obrazce květiny.
Po dlouhá léta držel rekord za nejvyšší seskok rakouský počítačový expert Felix Baumgartner, který v padesáti sedmi letech seskočil ze stratosféry a volným pádem zdolal rychlost vzduchu. V roce 2014 jej překonal viceprezident americké internetové společnosti Google Alan Eustace, který skočil z rekordní výšky 41 419 metrů.
Seskok ze stratosféry je věc jedna, ale kolik tandemových seskoků je možné podstoupit během jednoho jediného dne? Novým světovým rekordmanem v tandemu se stal vůdce v civilních i vojenských komunit volného pádu Jay Stokes, který během jednoho dne zvládl 640 seskoků, přičemž jeden seskok trval necelé tři minuty.
Ve vzduchu se však dá dělat mnohem víc, než si užívat výhledu na krajinu nebo zpracovávat adrenalin. Například parašutista ze Švédska se nechal při seskoku padákem tetovat. Zvěčnit si na své kůži nechal písmena WFFT, která jsou zkratkou pro World's First Freefall Tattoo, tedy „Světově první tetování při volném pádu“.
FOTO: Létání ve větrném tunelu
Létání ve větrném tunelu aneb nejbezpečnější volný pád vůbec!
Kouzlo tohoto naprosto nevšedního a zároveň fasciujícího sportu vás vtáhne přímo do dění toho nejbezpečnějšího hurikánu. Dovolí vám se odpoutat, zlomit zákon gravitace a vyzkoušet si vytoužený pocit létání. A co se týče zajímavostí ze světa takzvaného indoor skydivingu?
Takové adrenalinové zážitky, jako je například právě létání ve větrném tunelu, jsou perfektním prostředkem k odbourání akrofobie, tedy extrémního nebo neopodstatněného strachu z výšek a hloubek. Při indoor skydivingu se totiž nejedná o skutečný pád, ale spíše nadnášení větrem, které navozuje mnohem snesitelnější pocit letu a příjemného nadnášení.
Další zajímavostí ze světa větrných tunelů je jejich samotná výstavba. Elastická síť z nerezové oceli tvořící dno konstrukce většiny větrných tunelů určených pro létání je pevná natolik, že by unesla i dva dospělé slony nebo dvě stě stokilových lidí. Taková už něco vydrží!
Samotná disciplína létání ve větrném tunelu je ještě celkem mladá. Popularita indoor skydivingu rapidně vzrostla teprve po využití podpory proudění vzduchu pro létání při závěrečné ceremonii Zímních olympijských her v roce 2006. Ty se konaly v Turíně v Itálii.
Vůbec nejdelší nepřerušovaný let ve větrném tunelu podstoupili Viktor Kozlov a Sergey Dmitriyev 10. čevna roku 2018. Let v ruském FreeFly Technology trval neuvěřitelných osm a půl hodiny!
Původně byla ve vertikálních větrných tunelech automobilkami a výrobci letadel testována aerodynamika, dále tunely sloužily jako prostředek ke zjištění účinku tlaku a síly větru na mosty a výškové budovy. Později se větrné tunely začaly upravovat tak, aby byly přístupné široké věřejnosti a staly se cestou ke splnění odvěkého snu přízemní lidské rady – létat.
VIDEO: Co všechno se dá ve vzduchu vytvořit?