Stověžatá Praha je opředena záhadami a příběhy, které vám často zanechají husí kůži na těle a vlasy na hlavě hrůzou vstávat. A máte-li záhady a strašidelné příběhy rádi alespoň z poloviny tak jako já, určitě ona místa dříve či později navštívíte. Dost možná jste kolem nějakého z nich už prošli. No ne?
Faustův dům (Mladotovský palác, Karlovo náměstí 502/40)
Záznamy o budově, tyčící se na Karlově náměstí, sahají až do 14. století, kdy byla v držení Jana vévody Opavského. V roce 1590 si tento dům koupil nechvalně proslulý alchymista Edward Kelly, kterého si možná vybavíte například z filmů Pekařův císař a Císařův pekař. Ten přijel do Prahy z Anglie, kde mu za padělání listin uřezal kat obě uši. Nechvalně proslulí byl zejména kvůli svému údajnému šarlatánství a klamům, jako je proměna olova na zlato. V domě se nacházela Kellyho alchymistická laboratoř. Po jeho porušení císařského ediktu v roce 1591 byl vězněn na hradu Křivoklát, odkud se neúspěšně pokusil uniknout. Byl označen jako polský špion a déle vězněn na hradu Hněvín, kde spáchal v roce 1597 sebevraždu.
Dalším majitelem domu byl hrabě Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk. Ten navázal na Kellyho laboratoř a prováděl zde různé pokusy s použitím elektřiny, magnetismu a optiky. Měšťané si stěžovali na to, že z domu jde velký hluk, kouř a z oken šlehají plameny. Tehdy se již začalo spekulovat o tom, že by ve zdech Mladotovského paláce mohl řádit ďábel.
K této pověsti nepřispěl ani další obyvatel domu, kaplan kostela sv. Jana na Skalce. Ten si zde vytvořil sbírku nejrozličnějších funerálních předmětů, jako jsou lebky, svíce i rakve. Hovoří se, že v rakvi dokonce i spal.
V první polovině 19. století začal být dům spojován s Faustem. Ve stropě se totiž objevila díra, kterou nikdo nemohl zazdít. Rychle se tak rozneslo, že právě tímto stropem prolétl čert s Faustem, přestože žádné dochované záznamy o tom, že by zde Faust žil, nejsou. Při opravách domu po roce 1945 se našlo v jeho základech sedm zazděných koček. Říká se, že právě ty chránily dům před vyhořením a jinými přírodními pohromami.
Brigita (bazilika sv. Jiří, Pražský hrad)
Socha Brigity se nachází v bazilice sv. Jiří. Podle pověsti žila kdysi n Malé straně chudá vdova se svojí dcerou Brigitou. Té se jednoho dne zalíbil jistý italský sochař a nasnadě bylo, že se ona líbila i jemu. Zanedlouho chystalisvatbu, kterou její matka více než podporovala, protože sochař byl velmi zámožný. Na poslední chvíli dostal však sochař bezodkladnou zakázku na venkově. Zavolal si tedy Brigitu a řekl jí, že se za nedlouho vrátí, a že by nikdy neunesl, kdyby mu Brigita byla nevěrná. Naneštěstí byl sochař velmi podezíravý a po návratu obcházel všechny sousedy s dotazem, zda mladá Brigita dostála svého slova. Bohužel mu jedna sousedka z čiré zášti řekla, že Brigitu skutečně viděla s jiným. Žárlivý sochař lži uvěřil a pozval svoji nic netušící snoubenku na romantickou schůzku do Jeleního příkopu, kde ji zavraždil a zakopal. Tělo nebohé Brigity objevili až v pokročilém stádiu rozkladu. Když později přivedli sochaře na místo činu, k vraždě své nastávající se okamžitě přiznal. Vyprosil si však, že bude moci před svojí popravou vyhotovit sochu podle její mrtvoly. Po dokončení sochy byl mladík popraven. Další možnou interpretací je, že socha má představovat alegorii marnosti ze 16. století.
Čertův sloup – čertovy kameny (Vyšehrad)
Čertův sloup jsou tři o sebe se opírající kameny, které stojí uprostřed Vyšehradu v Karlových sadech za kostelem sv. Petra a Pavla. Tyto dvě a půl tuny vážící žulové válce nejsou sochařským dílem a jejich původ je pouze spekulativní. Jedna z legend praví, že je výsledkem sázky pátera a čerta. Páter využíval čertových služeb, a za to měl propadnout peklu. Svatý Petr se ale nad páterem na poslední chvíli slitoval a poradil světci, že má s čertem uzavřít sázku. Podle té měl čert přinést sloup z chrámu Panny Marie v Římě, než páter skončí kázání. Čert by to byl stihl, kdyby ho cestou svatý Petr třikrát neshodil do benátských kanálů. Když čert sázku prohrál, mrštil kamenem tak silně, že se rozpadl na tři části. Jako racionální vysvětlení se nabízí fakt, že v roce 1609 zde stával hřbitov kostela Stětí svatého Jana. Sloup tedy může být pozůstatek tohoto hřbitova. Zůstává však otázka, proč by jako materiál na malý kostelík používali tvrdou a těžkou žulu, když se v sedmnáctém století používaly měkčí a lehčí materiály.