Popularitu únikovým hrám už dnes nemůže nikdo upřít. Od svého vzniku se staly oblíbenou zábavou ve světě i u nás v České Republice. Kde a jak se ale vlastně vzaly, to už dnes ví málokdo.
Kde a jak to začalo...
Historie únikových her se začala psát již před dlouhou dobou. Měly celou řadu předchůdců. Už daleko před nimi se těšilo velké oblibě mnoho aktivit jako jsou nejrůznější interaktivní divadla, strašidelné domy, honby za pokladem, takzvaný „larp“ (live action role-playing) a další tematicky zaměřené aktivity (restaurace, hry, teambuildingové aktivity). Pro tyto činnosti jsou většinou typické prvky jako je nutnost týmové spolupráce, fiktivní příběh nebo řešení hádanek a hlavolamů. Únikovky ale také mají své kořeny v digitálním světě.
Jenda z nejznámějších "larp" her je Dungeons & Dragons
Od digitálu k realitě
Mnoho z nich má podobný design a další prvky jako digitální hry a populární filmy a televizní show, které získaly svoji popularitu mezi lety 1980 a 2000. V osmdesátých a devadesátých letech se na televizních obrazovkách objevují například Takeshiho hrad, Křišťálové bludiště nebo Pevnost Boyard.
Jedna z nejznámějších televizních show, které inspirovali únikové hry, byla francouzská Pevnost Boyard.
V 90. letech také mnohonásobně vzrostla popularita počítačových her, které nechávají hráče se ponořit do fikčního světa, kde musí najít nápovědy a vyřešit hlavolamy, a tím postupně odkrývají příběh hlavní postavy. Hra mohla mít několik alternativních konců. Ty se odvíjely od úkonů, které hráč provedl.
Další metou byly takzvané hry „point-and-click“ a „escape-the-room“, které zažily největší slávu těsně po roce 2000. V těchto hrách už se nejednalo pouze o odkrývání příběhu pomocí vyřešených hádanek, ale hráč měl vysloveně za úkol uniknout z určitého prostoru – místnosti, vězení, sklepení, atd. A odsud už byl jen kousek ke vzniku únikových místností v reálném světě.
Japonská kolébka
První úniková hra se narodila v japonském Kjótu v roce 2007. Únikovou místnost vymyslel Takao Kato z nakladatelské společnosti SCRAP. Kato, podle jeho vlastních slov, chtěl vytvořit zážitek jako vystřižený z knih. Prý záviděl postavám, že v jejich fiktivních životech se děje spousta zajímavých věcí, zatímco v tom jeho nikoliv. Chtěl tímto způsobem stvořit svoje vlastní dobrodružství a to nejen pro sebe ale i pro mnoho dalších lidí.
Na základě tohoto nápadu vytvořila společnost SCRAP první únikovou místnost “Real Escape Game (REG)”. Pro část japonských dvacátníků a třicátníků se tato počítačová hra převedená do skutečnosti stala oblíbenou zábavou a takto si Katův vynález získal nevelkou ale oddanou skupinu fanoušků.
Později se z únikovky stala vyhledávaná turististická atrakce a tento fenomén se dál šířil. Únikové místnosti byly obvykle v klubech nebo barech naplněné skrytými předměty a hádankami a hráči měli 60 minut na to je všechny najít a rozluštit, aby se dostali z místnosti ven. Přílišné atmosferické dekorace ani příběh (storyline) nebyly součástí hry. Dnes už navíc nemusíme z místnosti pouze utíkat, ale můžeme i zneškodňovat bombu, hledat lék nebo například zabraňovat epidemii, základní princip hry ale zůstává stále stejný.
A co na to svět?
Za evropskou kolébku únikovek můžeme považovat Budapešť. V roce 2011 v maďarském hlavním městě Attila Gyurkovics založil společnost Parapark, která následně otevřela dalších 20 poboček po Evropě a v Austálii. Zajímavostí je, že zakladatel o japonské verzi neměl ani potuchy a jeho nápad je založen na psychologické teorii proudění nebo plynutí (z anglického flow), jejímž autorem je psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi, a na jeho profesionálních zkušnostech osobního kouče. Na rozdíl od japonské verze hry museli úřastníci her Paraparku převážně hledat skryté klíče, nebo získat ty zdánlivě nedosažitelné, aby se ve hře mohli posunout dál.
V roce 2011 se dostaly únikové místnosti i do USA. Již výše zmíněná japonská společnost SCRAP zde založila první Real Escape Game. Během let 2012 a 2013 se únikovky šířily dále po Evropě i po dalších kontinentech.
A jak to bude dál?
Historie únikových her tímto zdaleka nekončí. Do září 2017 jich vzniklo po světě na 8000 a další stále přibývají. Hráči už se dnes ale nespokojí pouze se základní verzí. Pokud je hra příliš jednoduchá, obsahuje-li pouze banální hádanky, které hráče nepřekvapí, je odsouzena k neúspěchu. Dnešní únikovky musejí dostát vysokému standardu. Čím propracovanější příběh, prostředí a úkoly hra má, tím je pravděpodobnější, že u hráčů zaboduje. Dnes se od organizátorů očekává originalita, drahé a složité dekorace jsou již samozřejmostí stejně jako zajímavý příběh a pokud chcete se svou únikovkou skutečně uspět, musíte nabídnout něco skutečně unikátního oproti stále rostoucí konkurenci.
Tvůrci dnešních únikovek se skutečně předhánějí v originalitě a snaží se zapojit do hry co nejvíc neobvyklých prvků. Současným trendem je například používání moderních digitálních technologií (tablety, rozšířená realita), vzniká mnoho únikových her tematicky založených na slavných současných i minulých filmech, historických událostech, současném společensko-politickém dění, celkově se hry zvětšují a může je hrát mnohonásobně větší počet hráčů naráz.
Pražská úniková hra s rozšířenou realitou Magic Portal
Historie únikovek tímto zdaleka nekončí! Z fenoménu se stal dynamicky se rozvíjející průmysl a do budoucna budeme v tomto odvětví zcela jistě svědky ještě mnohých překvapení.
