Bungee jumping není žádnou žhavou novinkou, ale zdaleka nepatří (a pravděpodobně jen tak patřit nebude) do pomyslného důchoďáku okoukaných zážitků bez šťávy. Už jste to někdy zkusili?
Ten pocit, když stojíte v obrovské výšce a chystáte se na skok? Ten okamžik těsně předtím, než se vrhnete dolů? Pud sebezáchovy se bouří a rozum křičí: „Neblbni! Slez dolů!“ Žilami vám proudí už jen adrenalin a dech se stále zrychluje. Pak skočíte.
Na několik okamžiků si užijete absolutní volný pád, načež se těsně nad zemí či hladinou vody zarazíte a škubnutím se vrátíte zase o kus zpět. Pravě jste prožili něco nezapomenutelného.
Zkusit si bungee jumping, je dnes záležitostí jednoho e-mailu a nedlouhé cesty na místo konání. Ne každý si však troufne. Pro někoho je bungee jumping jedním z vrcholných testů odhodlání a odvahy a nejlepší způsob, jak překonat sama sebe, pro jiného jde „jen“ o zábavu. Pojďme si dopřát trochu historie bungee jumpingu, abychom o této adrenalinové aktivitě věděli trochu víc než jen to, že se jedná o „skok s gumou na kotnících“.
Historie bungee jumpingu aneb kdo si skočil první?
Existuje legenda, kterou uchovávají a šíří domorodci z ostrova Pentecost v Melanésii, že první, kdo skočil vstříc tvrdé zemi, aniž by toužil po smrti, byla odvážná žena, snažící se utéct svému zlému muži, Tamalimu. Ve snaze uniknout výbuchu jeho hněvu vyšplhala na strom, který se málem mraků dotýkal, doufajíc, že Tamali pronásledování vzdá. Nestalo se tak. Nejprve ji přemlouval, aby slezla a sliboval, že se polepší. Nezabralo to, a tak se dal do šplhání.
Žena se zoufale rozhlížela a jediné, na co jí padl zrak, byla dlouhá lijána přímo vedle ní. Popadla jí, uvázala si ji kolem kotníků a skočila. Tamali, jemuž neutuchující vztek zatemnil mysl, se vrhl za ní. Zatímco žena zůstala za kotníky viset ve vzduchu, Tamali proletěl kolem ní a zabil se.
Budeme-li tedy vycházet z této legendy, pak se do historie bungee jumpingu jako „vynálezce“ jeho prapůvodní verze zapsala žena, prchající před svým manželem.
Jako je tomu u všech legend i u této existuje více verzí. Jedna končí tím, že muži začali skákat s liánami na kotnících také, aby dali najevo obdiv k ženině odvaze, druhá verze tvrdí, že muži se skokům začali věnovat proto, aby je už žádná žena nemohla takto doběhnout.
Bungee jumping jako rituál pro zajištění dobré úrody
Domorodci z ostrova Pentecost nezůstávají jen u vyprávění, které jsme si vypůjčili pro naší historii bungee jumpingu. Skoky z výšky s liánou kolem kotníků provozují každý rok v průběhu dubna a května, jako rituál pro zajištění bohaté úrody. Nazývají ho Naghol.
Každý rok domorodci postaví, stále stejným způsobem bez úprav či vylepšení, až 25 metrů vysokou věž z rákosu, jejíž stavba může zabrat až několik týdnů. Věž se staví v utajení a ženy jí nesmí přihlížet, aby nedráždily Tamaliho ducha.
Historie bungee jumpingu v moderním světě
Západní svět se s rituálem Naghol seznámil prostřednictvím National Geographic v roce 1950. Pracovníci National Geographic rituál popsali jako skok do hloubky z věže vysoké kolem 65 stop. Teprve o 20 let později roku 1970 si Naghol na vlastní kůži vyzkoušel, jako vůbec první cizinec, reportér National Geographic, Kal Müller.
„Délka liány byla vypočtena s překvapivou přeností,“ líčil později K. Müller. „Moje hlava se málem setkala se zemí a nakonec jsem byl jak na veliké houpačce. Nijak mi to nevadilo, obrovské vzrušení přebilo jakékoli nepohodlí.“
První známý skok v prostředí moderního světa provedla britská skupina odvážliců, kteří si říkali Klub nebezpečných sportů. V roce 1979 uskutečnili skok z mostu Clifton Suspension, který měří úctyhodných 75 metrů. Jelikož bungee jumping nebyl znám a členové klubu si nezařídili žádná povolení, byl seskok považován za nelegální a účastníci museli uhradit pokutu.
Ti samí rebelující skokani, David Kirke a Chris Baker, se poté rozhodli odcestovat do USA a provozovat bungee jumping tam. Skákali například ze slavného mostu postaveného přes průliv Golden Gate nebo z mostu Royal Gorge v americkém státě Colorado.
Bungee jumping se začal nezadržitelně šířit a objevovalo se stále více zájemců, kteří si chtěli bungee jumping pouze vyzkoušet i těch, kteří se mu chtěli systematicky věnovat. Novozélanďan A. Hackett se stal obrovským fanouškem bungee jumpingu a snad kvůli touze rozšířit fanouškovskou základnu svého oblíbeného sportu, či kvůli touze po vlastní slávě, uskutečnil roku 1987 první a dosud poslední bungee jump z Eiffelovy věže.
Po seskoku byl okamžitě zatčen francouzskou policií, neboť byl jeho počin pochopitelně nelegální. V tomtéž roce vznikly první oficiální organizace, zabývající se bungee jumpingem, jeho propagací a legálním provozováním.
Historie bungee jumpingu: Proč liánu vystřídala guma?
Jak teď už víme, dají se domorodci z ostrova Pentecost považovat za první skokany v historii bungee jumpingu. Využívali při skocích liány, avšak při bungee jumpingu, jak jej provozuje víceméně zbytek světa, se používá elastické lano. Od toho je ostatně v názvu to „bungee“. Díky tomu, že lano se natáhne a nedojde tak k prudkému zastavení náhlým škubnutím, se šetří klouby, páteř a skok je celkově pro bezpečnější.
Doktorům by nejspíš padaly vlasy hrůzou, kdyby lidé, provozující bungee jumping, používali nadále liány. Liána je totiž schopna natáhnout se jen o nějakých 10%, což je opravdu málo. Páteř a kloubní jamky by tak dostávaly nebezpečně zabrat.
Pár vět na závěr naší historie bungee jumpingu
Ačkoli je bungee jumping považován za jeden z nejnebezpečnějších adrenalinových sportů, je ve skutečnosti méně nebezpečný než jízda autem. Navíc díky tomu, že pro bungee jumping není nutné mít žádné předchozí zkušenosti ani trénink, si jej může vyzkoušet téměř každý. Každého zájemce na místě zasvětí až instruktor. Nemusíte se bát, jde jen o pár rad. 😉
Tím končí naše historie bungee jumpingu. Pokud už jste bungee jumping někdy vyzkoušeli, případně se mu věnujete pravidelně, budeme moc rádi, když se s námi podělíte o své vzpomínky a zkušenosti třeba na naší facebookové stránce nebo přímo pod článkem.
