14. února si lidé po celém světě každoročně připomínají svátek zamilovaných a vyměňují si povětšinou květiny, sladkosti či jiné drobné dárky. To vše se dnes děje ve jménu svatého Valentýna. Kdo je tento světec a proč leží kořeny tohoto “amerického” svátku i v českých dějinách?

Kdo byl svatý Valentýn?

Měsíc únor je již od pradávna spojován s oslavami plodnosti. Svátek, který dnes slavíme 14. února, v sobě skrývá kořeny římských i raných křesťanských tradic. Samotný příběh o sv. Valentýnovi je ale dodnes zahalen tajemstvím.

Rekonstrukce obličeje svatého Valentýna - Zdroj: Wikipedia

V církevních zápisech najdeme zmínky hned o několika svatých jménem Valentýn či Valentinus, kteří byli umučeni. Jedna z legend, nejspíše i ta nejznámější, vypráví o knězi Valentýnovi, který sloužil v Římě ve třetím století n.l. Římské impérium procházelo strukturální krizí a císař Claudius II. se rozhodl podpořit vojenskou sílu říše poněkud neobvyklým způsobem. Protože si myslel, že svobodní mládenci jsou lepšími a oddanějšími vojáky nežli ženatí muži s rodinami, nechal svatby mladých žen a mužů zakázat. Poněvadž se Valentýnovi zdál tento nový zákon nespravedlivý, rozhodl se mladé páry nadále oddávat v tajnosti. Když se o tom Claudius dozvěděl, Valentýn upadl v nelibost, byl zatčen a posléze popraven.

Ostatky svatého Valentýna uložené v římské bazilice "Santa Maria in Cosmedin" - Zdroj: Wikipedia

Jiné příběhy naznačují, že Valentýn byl stíhán za to, že pomáhal křesťanům utíkat z drsných podmínek římských žalářů. Po té, co byl uvězněn, navštěvovala ho v cele dcera žalářníka, do které se zamiloval. Těsně před smrtí jí měl napsat dopis, který nadepsal slovy “Tvůj Valentýn,” tedy frází, která se promítá do dnešní podoby valentýnských přáníček. Jiná verze příběhu říká, že Valentýn navrátil zrak slepé dceři jeho římského žalářníka a před popravou, které ani tak neunikl, napsal dopis na rozloučenou, který podepsal právě zmíněným textem.

Původ svátku zamilovaných - pohanský festival plodnosti?

Zatímco někteří tvrdí, že den svatého Valentýna měl být vzpomínkou na násilnou smrt a následný pohřeb zesnulého světce, který se měl odehrát kolem roku 270 n.l., existuje i jiný pohled na věc. Podle něj církev schválně umístila den svatého Valentýna doprostřed měsíce února, aby jím pokřesťanštila oblíbenou pohanskou slavnost plodnosti Lupercalia (Luperkálie), která se konala každý rok právě v půli měsíce února. Slavnost byla zasvěcena Faunovi, římskému bohu plodnosti, ochránci polí a stád, a Romulovi a Removi, legendárním dvojčatům a zakladatelům mocného Říma.

Ilustrace z 16. století na motivy Luperkálie. Autorem je nejspíše některý z kruhu malířů kolem Adama Elsheimera.

Slavnost začínala shromážděním římských kněží v posvátné jeskyni, ve které se vlčice dle legendy starala o Romula a Réma. Kněží uctili bohy obětováním psa a kozy a v prolité krvi poté namáčeli cáry kožichů obětovaných zvířat. V následující tradici se přímo nabízí paralela s českými Velikonocemi. Kněží vyzbrojeni těmito krví nasáklými “pomlázkami” se po obřadu vydali do ulic, kde něžně vyšvihávali přítomné ženy, kterým měla tato tradice přinést plodnost v příštím roce. Stejnými pomlázkami poté požehnali i polím a pastvinám. Celá slavnost pokračovala v podvečer, kdy se jména svobodných žen házela do velké nádoby, odkud je poté losovali mladí muži. Tak se vytvořily páry, které spolu měli trávit následující rok. Oblíbená slavnost Lupercalia přežila nástup křesťanství a slavila se v obdobné podobě až do pátého století n.l., kdy ji papež Gelasius označil za pohanu a vyhlásil 14. února právě svátkem svatého Valentýna.

Romulus a Remus kojeni vlčicí - Zdroj: Wikipedia

Moderní podoba svátku sv. Valentýna

Svátek zamilovaných se do dnešní podoby ale dostával ještě dlouho. Ve středověku se 14. únoru připisoval začátek námluv zpěvných ptáků. S tímto motivem pak pracoval ve 14. století i Geoffrey Chaucer ve své epické básni ‘Ptačí sněm’, kterou napsal u příležitosti zásnub anglického krále Richarda II. s princeznou Annou Českou - dcerou Karla IV. Dal tak vzniknout první písemné zmínce, která spojuje den svatého valentýna s romantickou láskou a i kouskem české historie.

Nejstarší valentýnka - Zdroj: Britská Knihovna

Nejstarší známou zachovalou “valentýnkou” je báseň napsaná Karlem Orleánským roku 1415. Báseň napsal pro svou ženu v době, kdy byl vězněn v londýnském Toweru po bitvě u Azincourtu.

Závěrečná glosa

V Čechách je den svatého Valentýna často vnímán jako vyfabulovaný americký svátek, proti němuž stojí v lítém souboji ten náš lásky čas - tedy první máj. Ať už tomuto svátku fandíme nebo ne, jeho základy stojí pevně v historii Evropy. Pro některé se může jevit jako ztělesnění konzumu, ale k obchodním účelům se dnes využívají či ohýbají víceméně všechny svátky. Nenechte si tedy den svatého Valentýna pokazit zlými jazyky a reklamním kýčem a berte ho jako záminku oslavit cit, který umí být krásnější a vznešenější, nežli jakýkoliv jiný.